Všichni to známe. Vánoce. Svátky klidu, míru, pohody. Akorát, že vůbec. Tento příspěvek píšu v náladě, která by sice měla být náladou vánoční, ale úplně tomu tak není. Ačkoli jsem kdysi bývala zarytou příznivkyní vánočního času, od jisté doby mám s těmito svátky poměrně nevyjasněný vztah, a je otázka dalších faktorů, jestli se mi podaří …
Kapitola třetí – Slovíčka
„Tohle není lež, jenom to není tak úplně pravda,“ řekl mi kdysi jeden kamarád v naprosto upřímném duchu.Jakožto čistá dušička, která se v životě snaží činit dobro, nekonat zlo, nelhat a být upřímná, co jen to jde, jsem měla celkem problémy přijmout fakt, že realitní inzeráty jsou plné něčeho, co je nejspíš všechno možné, jen …
Nebezpečné bezpečí
Dneska odlétám na služební cestu, a moje ADHD mi dává pěkně vzabrat. Málokdo ví, že mužské a ženské ADHD se liší. A tak zatímco kluci o svojí poruše vědí většinou už od dětství, u holek je to spíše všechno bráno jako roztržitost, kombinovaná s leností sobě vlastní. Časem jsem se s tím naučila jakž takž …
Askhole
Slovíčko „askhole“ jsem objevila úplně náhodou, leč na některé z mých kolegů naprosto dokonale pasuje. Právě tenhle typ lidí naprostým příkladem toho, že přežít v korporátu (a dokonce být oceňován a oslavován!) rozhodně nemusí nutně znamenat, že člověk musí něco znát a něco umět. Ono totiž někdy právě stačí být prostě jenom askhole. Abych ten …
Úvodem
Tahle část blogu patří mým zkušenostem ze života v korporátu. Předem se omlouvám, ale ač se obvykle dost snažím to nedělat, tady se zkrátka anglikanismům v textu nevyhnu, a to primárně proto, že se denně pohybuji v multikulturním prostředí, kde se angličtina (a někdy taky náš vlastní „korpjazyk„) stala jakousi přirozenou součástí našich životů, a …
Kapitola druhá – Pornodům, aneb „Vejdete se sem?“
Realitní portály jsem už projížděla nějaký ten pátek, a propadala jsem celkem slušné depresi, vycházející z faktu, že se svým rozpočtem (který nepokládám za až tak marný) zřejmě nejsem schopna zajistit bydlení pro sebe a dva psy, a případně ještě pro další členy mé budoucí rodiny tak, aby mi dům rovnou nespadnul na hlavu a …
Kapitola první – Hlavně nic neprodat zajíci v pytli
Jestli mě před něčím odmala varovali, byli to (kromě bubáků, čertů a neznámých hodných „strýčků“ s pytlíkem bonbonů v ruce) finanční poradci a realitní makléři. S rostoucím věkem jsem do téhle skupiny přidala i pár dalších jedinců, ale ta vžitá nedůvěra vůči realitám a finančnímu poradenství ve mně zůstala zakořeněná dodnes. Snad proto, že ačkoli všechny pojistky, jejichž …
Nový rok, nová já
Když jsem byla malá holka, představovala jsem si, že až mi bude pětatřicet, budu v podstatě už za zenitem, a všechny moje problémy nebudou existovat, protože přece budu „dospělá.“ No, dospělá už dneska jsem, teda aspoň fyzicky. Ale jestli jsem tehdy toužila po dospěláckém životě, dneska s láskou vzpomínám na ten dětský, z mého pohledu …